Na svÄ›tÄ› je spousta hodnÄ› různorodých mÃst. A když na tato dorazà nÄ›kdo cizÃ, nejednou se nestaÄà divit. A tÅ™eba také žasnout. Nenà na tom nic neobvyklého, protože na různých mÃstech žijà různà lidé v různých podmÃnkách, a tudÞ se to tam také vyvinulo a vyvÃjà odliÅ¡nÄ› od naÅ¡ich konÄin. A pro nás mohou být taková mÃsta klidnÄ› i skvÄ›lou inspiracÃ. Nebo naopak odstraÅ¡ujÃcÃm pÅ™Ãkladem, na co bychom si mÄ›li dát pozor, aby to u nás nakonec neskonÄilo podobnÄ›.
Na svÄ›tÄ› jsou mÃsta bohatá i chudá, vysoce vyspÄ›lá i totálnÄ› zaostalá. NÄ›kam se vyplatà jezdit a nÄ›kam ne, nÄ›kam bychom se asi podÃvat mÄ›li a jiným mÃstům bychom se pro zmÄ›nu mÄ›li radÄ›ji vyhýbat. NÄ›kde na nás Äeká zážitek, na který budeme možná do smrti vzpomÃnat rádi, a jinde by nás mohlo naopak potkat a potkávat nÄ›co, na co by bylo následnÄ› lepÅ¡Ã zapomenout, kdyby to Å¡lo.
Tak to prostÄ› je. A proto bychom se my lidé mÄ›li v rámci svých možnostà cestovánà vÄ›novat. Abychom poznali nejen svá rodná mÃsta, ale i cizà kraje. Což také stále ÄastÄ›ji ÄinÃme.
A co bychom si z onÄ›ch cizÃch krajů mÄ›li pÅ™ivézt? TÅ™eba toleranci k tomu, že nejsme vÅ¡ichni stejnÃ. Nebo povÄ›domà o tom, že ne vÅ¡e, co se nám zdá u nás doma Å¡patné, je doopravdy takové. A co bychom tam po sobÄ› nemÄ›li naopak zanechávat? HlavnÄ› onen zvyk si neustále na nÄ›co stěžovat a mÃt vÅ¡echno za Å¡patné. Což je pro nás ÄŒechy tak typické.
JistÄ›, vÅ¡ude najdeme nÄ›koho, kdo nadává na své finanÄnà pomÄ›ry, na to, jak Å¡patnÄ› se mu žije. Ale my jsme v tomto pÅ™ebornÃci. A pÅ™i návÅ¡tÄ›vÄ› cizÃch krajů bychom se tÅ™eba právÄ› tohoto svého zlozvyku mohli zbavit. Protože na spoustÄ› mÃst planety uvidÃme lidi, kteřà žijà rádi, byÅ¥ nemajà ani zdaleka takové ekonomické možnosti jako my. Kteřà si můžeme zaplatit klidnÄ› zájezd až na opaÄný konec svÄ›ta, a pak doma v samoobsluze láteÅ™Ãme nad cenami vcelku levného zbožÃ.