Můžeme být pyšní

Hodně často se u nás dá číst o tom, jakou jsme automobilovou velmocí. Kdekdo hlavně z řad politiků a ekonomů se chlubí tím, jak u nás utěšeně stoupá výroba aut, kolik je v automobilkách zaměstnaných našinců a jak dobře si tam vydělávají. A to je podle těch nahoře důvod k pýše. Protože se u nás vyrábí tolik skvělých aut, která se pak prodávají i v těch nejvyspělejších zemích.

Jenže i když by se to jako úspěch dalo brát, je to opravdu úspěch? Podívejme se na to z trochu jiného úhlu pohledu. Od silnice.
Zatímco z linek našich automobilek sjíždí nekonečné řady aut a zatímco se naši prodejci v reklamách předhánějí ve vychvalování jimi nabízených vozů, jen aby se jim je podařilo údajně za těch nejlepších možných podmínek prodat, plní se naše silnice tak, že už na nich často není k hnutí. A to dokonce i tehdy, když se náhodou nikde nic neopravuje a nedošlo ani k nějaké havárii. Aut už je prostě na našich silnicích moc. Tolik, že je nejednou lepší jít po městě pěšky než jet autem nebo hromadnou dopravou, tolik, že i cyklisti jsou v cíli často dřív než motoristi. A levněji.
A když se na ty kolony podíváme, kolik v nich stojí nevytížených vozů! Kolikrát je v nich řidič samotný! A kolikrát se takovým autem jede jenom na nákup kousek od domova, kam by se dalo dojít pěšky! Kolik lidí by zvládlo stejnou cestu i hromadnou dopravou!

Ale auta jsou fenomén. Každý je chce, každý v nich pak jezdí. A to i tehdy, když se to nevyplácí. Protože se dlouhé hodiny čeká v kolonách, motory běží naprázdno a peníze utracené za pohonné hmoty se mění v jedovatý zápach kouře.
Ale jsme automobilová velmoc. Hurá! Tedy prozatím hurá. Protože se dnes už snad ani nemluví o tom, o čem se dříve mluvilo aspoň zbytečně. Že ubývá ropy a plynu, že se těží i tam, kde se do toho dřív nikomu nechtělo. Jen abychom mohli stát a smrdět na ucpaných silnicích a ulicích. Abychom si mohli otravovat životy.
A až ropa jednou dojde? Budeme pyšní na to, že budeme možná tím největším vrakovištěm na světě? Protože pak ta auta, která se dnes s takovou slávou vyrábějí, nebudou k ničemu. A ta chvíle se blíží.